Každé pondělí jezdím pro syna v podvečer do kroužku. Zaparkuji u klášterních zahrad a užívám si tu kouzelnou podvečerní atmosféru tohoto magického místa. Pokaždé si říkám, že si už příště musím vzít foťák, protože mám většinou pár minut čas ( jednou i hodinu, když se v lese hledal náš mobil).
No pokaždé zapomenu, protože jedu na poslední chvíli. Včera tady ale poměrně dost sněžilo a cesty nebyly nejlepší, tak jsme se rozhodla, že konečně vezmu foťák a počkám v Litomyšli hodinku, něco nafotím a zajdu na kafe.
Vystoupila jsem z auta a začala taková vánice, že za 5 min jsem byla mokrá nejen já, ale i foťák ( a na ten jsem opatrná). Po 10 minutách jsme byla úplně mokrá, takže kavárna nepřipadala v úvahu, z foťáku kapal sníh s deštěm . Zbytek času jsme strávila v autě, 5 minut topení, 10 minut knížky z knihovny. Foťák zavěšený na zpětném zrcátku schnul v průvanu klimatizace.
No nakonec to nedopadlo tak špatně, Litomyšl má úžasné kouzlo, v noci vypadá jako stará Praha, s tím rozdílem, že si občas můžete dovolit ten luxus a být tam úplně sami.
Focení zdar.
Petra
Žádné komentáře:
Okomentovat